krásné

Incredible...

Pehné :)

Neskutečný !!!

Děvče, děvče, je to tak emotivně napsaný a já Vám to "žrala" až do tý poslední, kratičký věty. Upřímně, ulevilo se mi. Nějaký ALE ve mně zůstalo. Snad, že smrt by se neměla stát "hračkou." L. 

Re: Neskutečný !!!

Smrt není hračkou. Smrt je učitelkou. Je dobré o ní vědět. :) Smrt je jako výborná úča, která může hodně naučit, ale neposedné děti ji rády ignorují. Moudří žáci se snaží od ní naučit co je jen možné. Protože když zazvoní, tak je konec lekce a šlus.

aha, přece jen mám výtku - po přečtení diskuse

Mnetorský začátek příběh zbytečně oslabuje - já ho přeskočila, a díky tomu jsem si "sáhla hloub".

Re: aha, přece jen mám výtku - po přečtení diskuse

-mentorský-

Tý jo..........

Bravurní!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Slzy v očích a hluboký obdiv!

(a malé zamyšlení někde mezi tím... žít UŽ TEĎ)

(a díky bohu za kratičký poslední řádek)

Re: Tý jo..........

Ano, ano! ...žít UŽ TEĎ! to byl můj cíl. Když jsem to psala, také mi tekly slzy. Na chvíli jsem se stala hrdinkou příběhu. A došlo mi pár užitečných věcí. Chtěla jsem to nabídnout i ostatním.

Pointa je: žít UŽ TEĎ.

mno ...

napsané celkem dobře, nicméně na tu fikci příště raději upozorněte na začátku

asi jsem to bral moc osobně, před několika týdny mi na rakovinu zemřela žena

Re: mno ...

Téměř půlhodinu myslím na Váš příspěvek... jak ve mně zatrnulo... jak jsem nesebrala odvahu cokoli napsat...

Snad jen: dnes je jí dobře, nic ji nebolí... je to jen naše sobectví, že bychom chtěli, aby naši blízcí (třeba moje maminka, tatínek mojí švagrové...) byli tady se mnou... s námi... Je to snad jediné sobectví, které bolí.

Kromě fikce existuje i realita:

Ležel jsem na ARO, v loktech napíchané infuze, po těle přísavky EKG a vedle sebe monitor, který ukazoval velice nepříjemné věci, které byly o to horší, že jsem kdysi na vojně absolvoval zdravoťácký kurz a těm křivkám a číslům jsem rozumněl. Jen jsem si říkal, že je to všechno v /píp/, promítal si minulost, přehodnocoval životní priority a vyčítal si, na co všechno jsem se vyflákl a v koutku duše doufal, že možná z toho nějak vylezu a pak si život zařídím úplně jinak, ovšem pohled na monitor mne vrátil do reality. Potom přišel profesor, podíval se na mě, podíval se na výsledky a sdělil mi, že mám šanci se z toho dostat a když nebudu pít, kouřit, žrát, rozčilovat se, unavovat se a atd, že bych mohl na tomhle světě i ještě tak rok a půl být. V té chvíli se ve mě něco zlomilo: Rok a půl? Pár měsíců ve stresu kdy už chcípnu? Nikdy! Jíst budu co mi chutná, na pivo si taky skočím a cigarety koupím. Třeba budu žít o něco kratší dobu, ale šťastně.  To se stalo před 14-ti lety.

Re: Kromě fikce existuje i realita:

No to je skvělý! A jak vypadá Váš život teď?  Patříte asi mezi pár lidí, kteří díky tomu, že něčím takovým prošli, získali dar umět se radovat z pytlovin. Mám pravdu? :)

,,,život je krátký...

...Strašné komentáře

diskutujících!!!

Jinak pro Vás:  překrásně napsané...!!

Re: ...Strašné komentáře

Děkuji :)

Držím palce Terezko..

... a Vy to dokážete.... Prožít svůj čas až do konce tak dobře, jak jen to půjde. Jste statečná .

Re: Držím palce Terezko..

čti do konce  ... (tato úvaha je fiktivní)