Už zase lezu do auta z anglické strany

Naučit se v UK jezdit nalevo nebyl zas takový problém. Zajedete do kolony a je to. Ale přehodit se zpátky napravo, je paradoxně oříšek...

www.vlasta.cz

Jeli jsme s  vedoucím  nakupovat nějaké pytloviny na výzdobu oddělení k příležitosti příchodu jara. V podzemních garážích jsme zamířili k bé em véčku, které zaštěkalo na pozdrav když Adam stiskl dálkové otevírání. Vydala jsem se ke dveřím řidiče zcela automaticky, neboť podvědomí na dočasné změny nereaguje tak rychle. Adam si mě prohlížel překvapen zda to myslím s tím řízením vážně. Řehtal se, a hodil mi klíčky. Hodila jsem mu je zpátky a řekla, že doma v Čechách  jezdím rally, a skákat odpolední zácpy na jedničku mě přivádí k šílenství.

Teď jsem zpátky v zemi “ježdění vpravo”, a stejně podvědomým způsobem se při výjezdu z parkoviště před Möbelixem řadím do levého pruhu. K mému pobavení a Bóšovu hlubokému zděšení však v pruhu suveréně vydržím až dokud na mě z protisměru okem nezamrká kamion. To pobavení samozřejmě přišlo, až jsem si setřela pot hrůzy z čela, a přestala blikat na všechny strany. 

Když ujedeš tisíce kilometrů vlevo, tak už ani nevíš, jak svět zprava vypadá!

Až na flirtování s kamionama si ale myslím, že si vedu celkem dobře. Díky klientům rozesetým po celém Liberci si pomalu vytvářím mentální mapu, a už se tady ani necítím tak cizí! Trefím už i do Hrádku nad Nisou! (A to prosím, tam, i zpět, za světla i tmy, v dešti i při slunečním světle.) Za chvíli ze mě bude bezchybný brázdič silnic, parkuju už i na couvačku.

Jelikož jsme zatím chudí a naprosto nevybavení “navrátilci z ciziny”, auto máme zatím jenom na seznamu priorit. (Je někde pod položkami jako: zvládnout novou práci, uspořádat svatbu, koupit si zimní boty, do kterých neteče, a tak.)

Naštěstí máme chápavé příbuzenstvo, a tak jezdím chvíli se zkušenou a silnicí protřelou Feldou, chvíli s Octávkou, nebo s Puntem či  Twingem. Teď mám zrovna Pick-upa. Má na sobě napsané TEMPOSTAV a když ho náhodou trochu škrábnu, tak to na něm není vidět. (To se bohužel o té nové modré Toyotě, která v Brně parkovala v tak blbém úhlu, říct nedá. Ještěže tyhle věci jdou vyřešit tak jednoduše přes povinné ručení. Ufff.)

Pick-up je už taky zkušené auto. Myslím, že tenhle typ silničních tanků patří mezi moje oblíbené. Posilovač řízení mám v paži, otáčky už docela obstojně odhadnu i bez spolupráce otáčkoměru, a že se spojka zasekává a potom prudce vystřeluje pokládám za kosmetické vady. Jezdím od klienta ke klientovi, parkuju na jistotu (místa už mám vytipovaná) a protože otevírání ze strany od řidiče nefunguje, lezu do něj z druhé strany. Auto s nápisem Tempostav už zdraví celý Liberec z dálky. Vidím Adama, jak by se v Anglii smál. Přesně to mi právě Adama připomnělo. To lezení do auta „z druhé strany“.

Řekla  bych, že co se v cizině naučíš, (nakonec) doma jako když najdeš. J