Guvernérův dům není nic extra. Až na tu vysokou zeď.
- - -
Začátek zde.
- - -
Když mi Bóša důrazně doporučil namočit si tričko a pak se do něho zase obléct, udělala jsem to. Když jsem se do něho tedy nasoukala (nevím, jakým zázrakem byla před bankou umývárka a záchody s vodou), začaly se probouzet další moje, jiné, než jen vegetativní funkce. Ve stínu jsem si nalila do krku čaj z cykloflašky převařený na slunci a pomalu se mi začaly navracet sociální schopnosti.
zelená košile vyšla z banky. Naložila žoviálně Bóše do svého auta s vládní značkou a když naskočil za nimi i poslední voják se zbraní v ruce, šofér elegantně odkroužil směrem někam.
Potřebovala jsem těch pár minut samoty, abych si vše urovnala v hlavě, a taky abych dokončila svůj proces restartu. To tričko byl svatej nápad! Než se kluci vrátili i s vzměněnými penězi, byla jsem zase společenská bytost. Guvernér znovu vystoupil z auta, aby mi podal ruku.
„Děkuji vám, pane.“ Vyprodukovala jsem děkovné gesto a doufala, že mi můj komunikační přestupek na začátku velkoryse odpustí. Jeho téměř šťastný úsměv jsem vyhodnotila, jako že je vše dobrý.
Odjel a než jsme se na sebe s Bóšem stihli dvakrát podívat, vrátil se.
Mával papírkem se dvěma telefonními čísly a svým jménem. Guvernér Anselm. Podal mi ho a pozval nás k sobě domů. „Až vy přijela do Cibitoke já mít dům, vy u mě, moji, já s vámi. Vy telefonovat mě. No problem. Nebo se zeptat kohokoliv. Můj dům, guverner Anselm všichni vědět. No problem.“
Odjel.
"Hu." Koukali jsme na sebe. "Cibitoke, tam jsme chtěli dneska stejně přespat, že?"
- - -
Guvernérův dům fakt každej věděl. Dovedlo nás tam další vládní auto. Kolem chodila chudina a my jeli na hrad. To jsme si ale, po pravdě, moc neuvědomovali. Já jsem se osobně těšila hlavně na to, až si umyju nohy.
Guvernér má dva recepční před hlavní branou do zdí obehnaného pozemku. S vlastní příjezdovou cestou. Byli jsme tam dřív, než on (Asi se zdržel v práci.) Nějací lidé nás pozvali dál, usadili a dali nám super pití. Ledovou vodu a vychlazenou Fantu. Na kožené sedačce jsme psali deník a sledovali BBC dokument o afrických zvířatech. Byl o životě lví tlupy. V angličtině.
Anselm je fajn. Dojel ve skvělé náladě, představil nám své syny (zbytek těch lidí bude asi personál domu) a zeptal se, jestli chceme jít do sprchy před, nebo až po večeři. No, páni...
- - -
Ten večer jsme jedli báječné jídlo v klidném prostředí s inteligentními lidmi. To bylo náramně osvěžující. Nancy – majitelka restaurace, která povýšeně udělovala pokyny personálu, se o nás starala, jako o VIP hosty. Přesto však zůstala velmi bezprostřední a přátelská. Bylo vidět, že jsou s Anselmem dobří přátelé. Ptala se, kde jsme ubytovaní. Vykulila oči, když jí guvernér řekl, že u něho. Na záchod mě dovedla do svého soukromého pokoje a nadlehčeně poznamenala, že guvernér nám udělil obrovskou čest, když nás k sobě pozval.“V Burundi je guvernér přímý zástupce prezidenta.“ Řekla.
Nancy nás pozvala, ať zítra zase přijdem.
Noc u Anselma byla ok. Snídaně rychlá, ráno veselé, ale trochu krátké. Spěchal na schůzku s ministrem spravedlnosti.
www.cestyterez.com
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené