Privilegia svatební kytice
myraphotography.cz
Už je to sice nějakej pátek, co jsme měli v pátek svatbu, ale její témata jsem ještě nevyčerpala.
Dnes kytice.
Svatební kytice se v anglosasských tradicích během svatby háže po neprovdaných ženách. Roztomilé. Ale myslím si, že dnes by to každého tak akorát vylekalo. Přistála mi jednou taková kytice ve snu do rukou a já se tak lekla, že bych se do roka a do dne musela vdát, že jsem si ji vyplašeně strkala pod sváteční šaty, aby ji nikdo neviděl. Vypadal jsem jako těhotná a než jsem stačila všem s hrůzou vysvětlit, že opravdu nejsem, chovala jsem v náručí mimino.
Probudila jsem se zbrocená potem a prožitý stres z těch zničujících změn na které jsem neměla pražádný vliv mě nenechal znovu usnout ještě dobré dvě hodiny.
Proto jsem na své svatbě kyticí neházela a nechala všechny čáry tohoto typu spát.
Ještě dva týdny po svatbě jsem měla svou svatební parádu na stole, a k mé obrovské radosti se pořád držela. Navíc vypadala jakš takš neškodně. Malé gerberky byly sice už trochu unavené, ale krémové růžičky překvapivě pořád pěkné, a největším držákem byl samozřejmě břečťan a podzimní lístky, které si svou sytě hnědočervenou barvu drží doteď. Ten břečťanový lístek se stal symbolem naší svatby. Původně jím měl být papírový drak, ale ten strávil celý svatební den v kufru auta – nepochopitelně zcela zapomenut.
Kytice se povedla a těšilo mě, že stejné nadšení sdílela mamka, tchýně i všechny drůžičky, které měly každá doma tu samou vazbu. Musím říct, že paní Daňková, která nám je vázala, se opravdu vyznamenala. Víš jak se to říká, když chceš, aby se věc povedla, musíš dělat s profesionály. A to jsem si chtěla kytku uvázat sama. Pche! To bych tomu dala. Vím, že je to nepochopitelné, ale stejně tak jsem původně chtěla šetřit i na líčení a česání. Ale jsem ráda, že i ty vlasy nakonec padly do rukou kadeřnice. Byla jsem potom krásná ještě tři dny ;)
No, a ta kytka?
Nikdy jsem nebyla zastáncem sušení. Nesušila jsem ani historicky významné kytky, jako bávají první růže od prvních chlapců. (Nebo, že bych nakonec...) No, nesušila jsem, protože mi to připomínalo, že jsem kdysi dostala kytku a teď už zase dlouho nic, taky to stejně brzy ztratilo barvu a navíc, oprašování těch křehkých mrtvolek mi připadalo stejně nesmyslné a teroristické, jako oprašování suvenýrů z dávných dobrodružných cest.
Ani takové Feng Šuej není příznivcem slaměnek a sušinek žádného druhu. Cituji: „Ve Feng shui nedoporučujeme používání a vystavování suchých květin, kytic ani směsí sušených okvětních lístků a plodů. Sušené květiny jsou plné energie jin, a pokud je použijete v bytě kdekoli jako dekoraci, případně je smícháte s živými květinami nebo plody, vytváříte si energii smůly a rozkladu.”
Já to vždycky tak nějak tušila, ale tím pádem ovšem, když tak o tom přemýšlím, jsem v brutálním rozporu s kladnou energií a jejím správným prouděním... neboco.
Jenže ta kytka je fakt speciální! Je v kostele posvěcená, svatební. Barvy víceméně krémové, takže neztratí barvu, je perfektně svázaná, takže kvítkům nebudou padat hlavičky a taky parádně kompaktní, takže ještě téměř nezměnila svůj tvar. Teď tu sedí na stolku pod dlouhým zrcadlem a je to pořád ještě kočka.
Myslím, že tu smůlu a rozklad úspěšně zažehnají ostatní čerstvé květiny, které od Bóšáka dostávám, a že i další osvědčené prastaré metody, které mají udržet domácí štěstí doma, budou dostatečně mocné, aby moje svatební kytice mohla ještě s námi nějský čas zůstat.
;)
Co vy? Sušíte?
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Tereza Šírová
Nevěsty a nevěstky ve Žďáru nad Sázavou
Jsou věci, nad kterými mi rozum zůstává stát. Hrozně by mě zajímalo, jestli toto je u nás v Česku normální. Tak schválně.
Tereza Šírová
Ze života novomanželky: O nezřízeném chtění
Jsou období v životě ženy, ve kterých je jí s jakýmsi tichým souhlasem dovoleno i porušení základních duchovních pravidel. O tom, jak jsem nezřízeně toužila a oddávala se chtění. Aneb zařizujeme byt.
Tereza Šírová
Těhotné opice a účinné kapačky
Když je vám špatně, můžete buďto jen tak ležet a skučet, nebo můžete usilovně přemýšlet a hledat příčinu. Jen skutečně silní jedinci se zvednou a začnou s tím něco dělat. Prý je slivovice jen pro silný žaludek. Já mám jinou zkušenost...
Tereza Šírová
Vrzání je pomsta postele
Když život ovlivňují neodbytné záležitosti mezi nebem a zemí. Zbytečně neodbytné záležitosti mezi skříní a postelí, mezi oknem a východní stěhou...o Zónách.
Tereza Šírová
Už zase lezu do auta z anglické strany
Naučit se v UK jezdit nalevo nebyl zas takový problém. Zajedete do kolony a je to. Ale přehodit se zpátky napravo, je paradoxně oříšek...
Tereza Šírová
O psaní románů a po-filmové depresi
Taky cítíte občas takovou malou depresi po zhlédnutí fakt poutavého filmu s hodně dobrým příběhem?
Tereza Šírová
Ryby, raci a prsaté velryby
O tom, že žena může být buďto mrcha, nebo hodná holka. Je důležité si jednoznačně vybrat jednu z těch dvou rolí. Naučila jsem se, že zlatá střední cesta je v tomto ohledu naprosto k ničemu.
Tereza Šírová
Strachy zalezlí
Nevím, kdy jsem se naposledy něčeho bála. Jsem od přírody pozitivní, většinou se na budoucnost těším a z věcí vnějších si většinou nic nedělám. Ale tentokrát mám strach.
Tereza Šírová
Krize společnosti, nebo krize osobnosti
O tom, jak kašleme na učitele. Jak jsme pořád překvapení a taky o tom, že jsme tak trochu chodící spící.
Tereza Šírová
Svoboda jako slabina
Základní argument a výmluva na všechno: Máme přece demokracii. Není náhodou svoboda základní slabinou demokracie?
Tereza Šírová
Sousedské volby
Tak jsem se dověděla, jak skončily volby. Koukám na to, jak tele na nový vrata. Vůbec nevím, co mu řeknu.
Tereza Šírová
Londýn šlape jako hodinky
Měla jsem možnost být u toho. Navzdory všem peripetiím jsem přežila jaro v Londýně a přišla také nějaká sranda. Olympiáda 2012.
Tereza Šírová
Ranní ptáče
Ranní ptáče, co ráno pláče odpoledne skáče. A taky o tom, že v době krize bude nejvýhodnější vlastnit Slunce.
Tereza Šírová
Zábava nebyla nikdy tak drahá
Sport a zábava se staly obrovským byznysem, kolosem, ve kterém se točí velké peníze. Neúměrně velké peníze nato, k čemu tahle část lidských aktivit slouží a jak vlastně vznikla.
Tereza Šírová
Věda by měla být povinná četba
Různé roviny, stejné principy. Makrosvět, mikrosvěty různých úrovní... který je pro nás názornější? Čitelnější? Srozumitelněšjí? Je to jedno. Hlavně, když umíme číst.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené