Afrika, která (ne)potřebuje naše peníze
ricany.cz
Upřímně věřím, že tam, kde peníze nikdy nevznikly, se ani nikdy neudrží. Peníze do Afriky přivezli nejprve Evropané, při obchodování přes Středozemní moře, později Orientálci při expanzi do severní Afriky v 8. století a pak samozřejmě kolonialisté ve století devatenáctém. Přivezli peníze, s nimi moc a zelenou nemoc zvanou chamtivost. Od té doby, ti, kdo se s penězi setkali a nemocí se nakazili, jsou nezdravě bohatí, mocí opilí a ztratili svou soudnost. Ti, kteří je nikdy neměli, jen bolestivě zjistili, že se jejich svět náhle změnil a jejich pastviny a čistá voda v řekách už nejsou žádným bohatstvím. Život v souladu s přírodou skončil. Zelené papírky a zelené uniformy vojáků rozhodují o životě a smrti, určují dobro a zlo, kočírují vývoj nových dějin. Tvrdost, nekompromisnost, živelnost a divokost přírody a přírodních národů se zasnoubila s přetvářkou, hierarchií úřednických postů, zbraněmi a penězi gentlemanského světa a vznikla korupce, moc peněz neomezená na dobro ani zlo, pocit nadřazenosti a extrémy mezi lidmi, které se staly dalšími nástroji ovládání a zneužívání.
Afrika, jako černá díra, kde necitlivé narušení rovnováhy způsobilo rovnou ty největší extrémy, jaké na planetě Zemi známe.
Je zajímavé, že právě ten nejbohatší kontinent světa, tolik trpí nedostatkem. Pod povrchem Afriky, pod pouštěmi i vrstvami úrodné půdy je zlato i diamanty a všechny ty nerostné suroviny, které tak nutně potřebujeme k výrobě aut, mobilních telefonů, ke stavbě domů a k pohonu celé civilizace v míře, jakou nezná mnoho jiných částí světa. Je tam i půda, která dává úrodu čtyřikrát ročně a rozlehlé pastviny, kde žijí zvířata, která dají lidem maso. Přírodní moudrost šamanů, plodnost afrických žen... Afrika má ve skutečnosti bohatství, které nás jednou převálcuje. Možná...
Zdá se, že v Evropě se přírodní moudrost zúžila na předpověď počasí. Plodné ženy se dobrovolně stávají neplodnými, a tím, že berou hormonální antikoncepci, pomalu způsobují neplodnost i mnoha dalším živočišným druhům. Šamany se u nás pohrdá a moudrých starých lidí je jako šafránu, protože je nikdo neposlouchá. Vždyť co by nám tak asi mohli poradit? Svět se zbláznil, to, co byla včera svatá pravda, dnes už nic neznamená. Spojení s přírodou téměř neexistuje. (Až na gelové osvěžovače na záchod s vůní borového lesa.) Po zemi už skoro nechodíme...všude je beton a za čistý vzduch si musíme platit (!!)
O vlastní duši nikdo nic neví, protože duchovní vůdci předčítají nesrozumitelná slova z knih napsaných a stokrát přeložených, stokrát zamotaných a zastřených významů. Náboženské systémy se tváří, jakoby hledání Boha bylo dovršeno sepsáním svatých knih před tisícovkami let, ale jestliže se svět mění, měníme se s ním a naše duše nemůže zůstat v roce raz dva. Hledání musí pokračovat i v našich podmínkách. V podmínkách 21. století. A není náhodou jediným smysluplným cílem tohoto hledání cesta zpět k mizející přírodě a k sobě samým? Tuším, že je to jediný náš proveditelný úkol, protože hledat někde něco jiného, se zdá dost beznadějné, když víme, jak se pravda ve světě lidí ráda přebarvuje... Dřív se lidé modlili k nebesům. Ale pak jsme doletěli do vesmíru, poznali ho a zjistili, že tam Bůh na obláčku nesedí, jak malovali v baroku malíři na svých temných obrazech.
Ani peklo jsme neobjevili, když jsme se hrabali v hlíně. Lidé kutali a kutali, například v jednom z nejhlubších dolů světa Tau Tona v Jižní Africe, a mysleli si, že hledají něco božského. Našli zlato. Těžko říct, jestli božské, nebo ďábelské. Jak už jsem řekla, ve světě lidí, se božské a ďábelské prapodivně proplétá. Zlatu jsou lidé ochotni sloužit do strhání těla i duše. Ale tam, kde se objevilo, rozpoutalo se většinou zatím jen peklo.
Možná by teda bylo výhodnější, přestat se zabývat nebem a peklem, ohánět se dobrem a zlem a kouknout se dovnitř sebe samých. Tam se stejně všechno rozhoduje.
Běloši z jiného světa rozhodli co je pro Afriku nejlepší. Oni rozhodli, co je brutální a co gentlemanské, co je čisté a co nechutné, oni představili severskou eleganci kolonizátorů, jako nástroj pokoření.
No, a ten, kdo je pokořený, zoufale natahuje ruku s rozevřenou dlaní. (Pokud není zaťatá v pěst.) Od té doby Afrika klečí a natahuje prosebně svou ruku k bílému člověku, který občas projede v jeepu (nebo na kole) s nadějí a výčitkou. Bělochu, Muzungu, potřebuji tvou pomoc. Od té doby, co jsi mě naučil, že jsem na tobě závislý, od té doby tě potřebuji.
Ale my Afriku neutáhneme. Evropa a Amerika je se svou zelenou mocí v koncích. Sami budeme jednou Afriku potřebovat. Její čistotu, její krev, její pracující lid a její diamanty.
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Tereza Šírová
Nevěsty a nevěstky ve Žďáru nad Sázavou
Jsou věci, nad kterými mi rozum zůstává stát. Hrozně by mě zajímalo, jestli toto je u nás v Česku normální. Tak schválně.
Tereza Šírová
Privilegia svatební kytice
Proč v našich krajích nehážeme svatební kytici do davů? Protože si je chceme nechat!
Tereza Šírová
Ze života novomanželky: O nezřízeném chtění
Jsou období v životě ženy, ve kterých je jí s jakýmsi tichým souhlasem dovoleno i porušení základních duchovních pravidel. O tom, jak jsem nezřízeně toužila a oddávala se chtění. Aneb zařizujeme byt.
Tereza Šírová
Těhotné opice a účinné kapačky
Když je vám špatně, můžete buďto jen tak ležet a skučet, nebo můžete usilovně přemýšlet a hledat příčinu. Jen skutečně silní jedinci se zvednou a začnou s tím něco dělat. Prý je slivovice jen pro silný žaludek. Já mám jinou zkušenost...
Tereza Šírová
Vrzání je pomsta postele
Když život ovlivňují neodbytné záležitosti mezi nebem a zemí. Zbytečně neodbytné záležitosti mezi skříní a postelí, mezi oknem a východní stěhou...o Zónách.
Tereza Šírová
Už zase lezu do auta z anglické strany
Naučit se v UK jezdit nalevo nebyl zas takový problém. Zajedete do kolony a je to. Ale přehodit se zpátky napravo, je paradoxně oříšek...
Tereza Šírová
O psaní románů a po-filmové depresi
Taky cítíte občas takovou malou depresi po zhlédnutí fakt poutavého filmu s hodně dobrým příběhem?
Tereza Šírová
Ryby, raci a prsaté velryby
O tom, že žena může být buďto mrcha, nebo hodná holka. Je důležité si jednoznačně vybrat jednu z těch dvou rolí. Naučila jsem se, že zlatá střední cesta je v tomto ohledu naprosto k ničemu.
Tereza Šírová
Strachy zalezlí
Nevím, kdy jsem se naposledy něčeho bála. Jsem od přírody pozitivní, většinou se na budoucnost těším a z věcí vnějších si většinou nic nedělám. Ale tentokrát mám strach.
Tereza Šírová
Krize společnosti, nebo krize osobnosti
O tom, jak kašleme na učitele. Jak jsme pořád překvapení a taky o tom, že jsme tak trochu chodící spící.
Tereza Šírová
Svoboda jako slabina
Základní argument a výmluva na všechno: Máme přece demokracii. Není náhodou svoboda základní slabinou demokracie?
Tereza Šírová
Sousedské volby
Tak jsem se dověděla, jak skončily volby. Koukám na to, jak tele na nový vrata. Vůbec nevím, co mu řeknu.
Tereza Šírová
Londýn šlape jako hodinky
Měla jsem možnost být u toho. Navzdory všem peripetiím jsem přežila jaro v Londýně a přišla také nějaká sranda. Olympiáda 2012.
Tereza Šírová
Ranní ptáče
Ranní ptáče, co ráno pláče odpoledne skáče. A taky o tom, že v době krize bude nejvýhodnější vlastnit Slunce.
Tereza Šírová
Zábava nebyla nikdy tak drahá
Sport a zábava se staly obrovským byznysem, kolosem, ve kterém se točí velké peníze. Neúměrně velké peníze nato, k čemu tahle část lidských aktivit slouží a jak vlastně vznikla.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené